Reliéf

Nejtypičtějšími tvary reliéfu jsou nejrůznější krasové tvary, a to na povrchu i pod zemí. Moravský kras je nejrozsáhlejším a nejvíce zkrasovělým územím České vysočiny.

Nejstarší krasovění proběhlo již v devonu při krátkodobém ústupu moře. Jeho stopy jsou viditelné v některých lomech či vrtech a jedná se o kaverny s mladší výplní. Nejstarší velké krasovění vytvořilo krasové formy druhohorního stáří – v tehdejším tropickém klimatu vznikl na Rudické a Babické plošině tzv. kuželový kras. Ten ale dnes už neuvidíte, protože je vyplněn nověji uloženými rudickými vrstvami.

Na hranici paleogénu a neogénu (starších a mladších třetihor) byl zahájen nový krasový cyklus spojený s tvorbou krasových údolí, rozčleněním krasových plošin a první etapou vývoje jeskynních systémů. V neogénu došlo k přehloubení údolní sítě ve žleby a vzniku jeskynních úrovní.

Krasové plošiny, závrty a propasti

Charakteristickým tvarem reliéfu Moravského krasu jsou zarovnané povrchy neboli plošiny. Ty jsou rozčleněny hlubokými údolími – tzv. žleby, které mohou být bezvodé (část Pustého a Suchý žleb), s periodickými (Křtinské údolí a údolí Říčky) nebo i trvalými vodními toky (Josefovské údolí).

Nejrozsáhlejší a nejlépe zachovaný zarovnaný povrch se nachází severně od Lažáneckého žlebu. Mezi Pustým a Suchým žlebem je vyvinuta Ostrovská plošina, Suchý a Lažánecký žleb vymezují plošinu Harbechy. Obě plošiny jsou významné výskyty závrtů a jeskynních systémů. Mezi Lažáneckým žlebem a tzv. řícmanicko-ochozskou elevací se nachází mohutná plošina rozdělená žlebem Křtinského údolí na dvě části – Rudickou a Babickou plošinu.

Typickým povrchovým krasovým jevem jsou závrty, v nichž dochází k prosakování povrchových vod do podzemí, a zde začíná prohlubování a snižování krasového reliéfu. Závrty jsou většinou propojeny s podzemními dutinami. Vznikají dlouhodobým vývojem jak rozpouštěním vápenců, tak řícením. Klasické řícené závrty se ale vyskytují zřídka, patří mezi ně např. Wanklův závrt u Holštejna.

Řícení se podílelo také na modelaci propasti Macocha, její vznik byl však komplikovaný, související s činností dřívějšího vodního toku – pravděpodobně předchůdce dnešní Bílé vody.

Prohlubně a skály

Nepravidelným rozpouštěním vápencového skalního povrchu vznikají prohlubně různých tvarů a velikostí, jimiž je povrch výrazně členěn ve škrapy a škrapová pole. Většinou se vyskytují v horních partiích žlebů. Typickými lokalitami jsou Macošská, Vilémovická a Vykydalova stráň v Suchém žlebu, hrana Lažáneckého žlebu či hrana Lysé hory v jižní části krasu.

K dalším významným povrchovým krasovým jevům patří izolované skály – hřebenáče, skalní okna a mosty. V naprosté většině se jedná o trosky starých jeskyní. Typické jsou např. Hřebenáč u Sloupu, skupina hřebenáčů v Kolíbkách u Rudického propadání, Čertův most v Suchém žlebu a Čertova branka v Pustém žlebu.

Voda si s námi hraje na schovávanou

Mezi krasové jevy, které představují rozhraní mezi povrchem a podzemím, řadíme ponory a vývěry. Ponorem (propadáním) se nazývá místo, kde voda povrchového toku odtéká do podzemí. Dobře vyvinutá propadání jsou např. Staré skály u Sloupu, Nová Rasovna u Holštejna a Rudické propadání. Ponory jsou vytvořeny v krasových údolích, která se podle geomorfologických a hydrologických podmínek označují jako slepá a poloslepá. Ve vyvěračce (vývěru) pak ponorný tok opouští podzemní prostory a dostává se na povrch.

Jeskyně

K podzemním krasovým jevům jsou řazeny jeskyně s výplněmi. Jeskyně vznikaly v několika fázích krasové modelace – dokládají to především výškové úrovně jeskynních vchodů. Na tvorbě jeskyní se podílí geologická stavba území za spoluúčasti koroze (rozpouštění) a eroze vápenců, místy se projevuje i řícení.

Do naprosté většiny jeskyní není vstup povolen. Z důvodů zajištění ochrany jsou vchody opatřeny uzamykatelnými uzávěrami. Jeskyně a krasové jevy jsou chráněny podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Zákon zakazuje jejich ničení a poškozování (včetně jeskynních výplní). V jeskyních je rovněž zakázáno táboření a rozdělávání ohňů. Tento nešvar se bohužel vyskytuje v mnoha jeskynních portálech i v jiných částech Moravského krasu. Zákon rovněž chrání paleontologické nálezy. Archeologické lokality jsou chráněny také podle zákona o památkové péči.