Jsme pár sokolů stěhovavých a Teplické skály jsou náš domov. Hnízdiště jsme si vybrali v době, kdy ještě mezi skalami proletovaly vločky. Zimní ticho protínalo jen volání krkavce a houkání výra. Lidi jsme tehdy viděli jen občas, daleko od skal.
Od konce března zahříváme ve skalní dutině naše vajíčka. S prvními teplejšími dny však přímo pod naším hnízdem začali proudit turisté. Takový nenadálý rozruch jsme tady vážně nečekali. Nemůžeme si pomoci, ale někdy se bojíme k našim vajíčkům vrátit, i když tušíme, že na studeném kameni snadno prochladnou.
Pokud se nám podaří udržet vajíčka v teple, vylíhnou se z nich po měsíci naše ochmýřená ptáčata. Ta potřebují dále zahřívat nebo v horkých dnech chladit. Když přilétáme s potravou, ostrým zrakem vždy zkontrolujeme, zda nás někdo nepozoruje. Nechceme žádnému predátorovi ukázat, kde naše mláďata schováváme. Když pod hnízdem nepřetržitě procházejí lidé, čekáme i několik hodin v ústraní, až je vzduch čistý, zatímco naši malí hladoví.
Teplické skály jsme si neoblíbili jen my sokoli, každý rok je chce vidět stále víc lidí. K tomu, abychom dokázali vyvést mláďata, ale potřebujeme trochu soukromí a klidu, jsme už prostě takoví. Ochránci přírody nám proto vyhradili malou oblast kolem hnízda, která je na několik jarních měsíců jen naše.
Děkujeme, že pro nás máte pochopení a návštěvu našeho hnízdiště odložíte na jindy, Pokud se sem za námi vrátíte v polovině června, možná vám ukážeme, jak krmíme naše čerstvě vylétlé mladé sokolíky.
